Setkání

18. january 2011 at 20:15 | Dai |  Má tvorba → Jednorázovky
Setkání

Dobroo.. takže sem se rozhodla že < no konečně > zveřejním slash (Rei X Uru)..kterej sem vždy písala ve škole  xD.. no dostala sem se k tomu že ho přepíšu do pc.. něco už sem tu měla.. takže se nedivte když tam budou nějaký nesrovnalosti... zkrátka si to už nepamatuju xD..
No původně to mělo bejt na díli a mělo to mejt Bad-end ale já se rozhodla to useknout < zase ta lenost > a nechat tam Happyend xD..
No doufám že se bude líbit.. a prosím, prosím.. smutně koukám.. ci to okomentovat a zkritizovat.. aagh... Povině!
PS: stejně mi to přijde vadný.. si nemůžu pomoct... ale vážně.. jak sem to psala na etapy.. tak je to... noo... už mlčim! XD


Rozhlédl jsem se po restauraci. Všichni byli stejní. Přetvařovali se jen proto aby v této společnosti byli za hvězdu. A to při tom málokdo tady udělal přesně to co tady všem navykládal. Věděl jsem o tom své. Můj otec byl jeden z nich. Všem tvrdil
jaké má vysoké tržby. A přitom měl co dělat aby se svojí firmou nezkrachoval. Instalovala bezpečnostní systémy do různých budov. Od malého obchodu až přes městské banky až po úřední budovy. Dříve měl opravdu vysoké tržby a nepřetržitě si někdo žádal jejich služby všelijaké prestižní firmy, jenže dnes na scénu nastoupila nová, větší firma. Tu vlastnil Minoru Keiji, bohatý makléř, který přijel do Japonska ani ne před rokem. Bylo zvláštní že se tak brzo vyšvihl tak vysoko. Nikdo o něm toho moc nevěděl ale bylo o něm asi jako jediném známo že si na nic nehraje, protože nemusí.
Já jsem na tyto večírky chodil jen z jednoho prostého důvodu a to bylo to že tu je jídlo i pití zdarma. Už mi bylo osmnáct takže mi tu nalévali všechno co jsem si zamanul. Párkrát jsem to s pitím trochu přehnal a otec mě musel
odvést domů. Musel jsem mu slíbit že už se to nestane po tom co jsem ho na jednom večírku v Tokiu ztrapnil. Litoval jsem toho pokaždé, když jsem si vybavil jeho obličej jak se tváří pokaždé když mě od tuď táhl ven. No a to byl asi také důvod proč jsem sem chodil-z nudy.
Objednal jsem si saké a kráčel jsem směrem k terase. Pak jsem se zarazil. U dveří, které vedly na terasu se znuděně opíral o zeď mladý muž. Byl přibližně stejně starý jako já. Se skleničkou šampaňského v ruce mě upřeně pozoroval. Něco na jeho čokoládových očích mi přišlo známé. Ale nemohl jsem přijít na to odkud. Jeho pohled mě znervózňoval. Díval se na mě jakoby mi chtěl pohlédnout až do duše. Raděj jsem změnil směr a zamířil na druhý konec restaurace. Kdoví co to bylo za úchyla, ikdyž na to nevypadal. Sedl jsem si k prázdnému stolu v rohu místnosti. Zavřel jsem očí a popíjel saké. Odkud je mi ksakru tak povědomý? přemýšlel jsem.
Asi po třetí skleničce saké jsem usoudil že to tady k ničemu nevede. Už mě ta převládající atmosféra zde v místnosti unavovala. Rozhodl jsem se proto že pojedu domů. Otci jsem stejně úplně ukradený, klidně by mě tu nechal kdyby se rozhodl že odejde dřív. Takže mi nic nebránilo jít pryč. Cestou k východu jsem míjel otce který se právě dohadoval s Keijim který se mu zřetelně vysmíval. Raději jsem je ignoroval, oblékl si bundu a pokračoval dál k východu. Venku jsem se zastavil a zapálil si cigaretu. Zatímco jsem tam postával a kouřil (cigaretu ) začala mi být zima. Přitáhl jsem si bundu víc k tělu a vydal se k autu. Alespoň že jsem sem přijel sám svým autem a ne s otcem. Už jsem se chystal nastoupit když mě zastavil čísi hlas.
,,Reito počkej!" zavolal. Otočil jsem se a pohlédl do čokoládových očí. "já…viděl jsem tě ve vnitř a.."
,,Co chceš a jak sakra znáš moje…" až teď jsem si ho prohlédl celého. Byl oděn v obleku, který mu přesně obepínal štíhlou postavu. Jeho medově hnědé vlasy lehce kontrastovali se světlou pokožkou. Krom očí mu obličej doplňovali jemné plné rty. Přesně jak jsem si pamatoval.
,,Oh…Uruho" pohlédl jsem na něj nevěřícně.
,,Jo" usmál se.
,,C-co tady děláš?" stále jsem tomu nemohl uvěřit. Vzpomněl jsem si na všechno a teď už mi bylo jasné odkud mi byl povědomý. Na základce jsme byli nejlepší kamarádi, nerozlučná dvojka. Dokonce jsem šli na stejnou střední. Všechno bylo fajn do té doby než na začátku druháku zmizel. Odstěhoval se a nic mi neřekl. Ani se nerozloučil, nezbylo po něm nic než prázdný dům a vzpomínky.
Ukázal na Keijiho který právě vycházel z budovy. ,,To je tvůj.." "Jo to je můj ztracený otec." Ušklíbl se. Nikdy se o otci nezmiňoval. Žil jen se svou matkou a starší sestru s kterou se nikdy nepohodli. Jen jednou jsem se ho na otce zeptal a on mi prostě odpověděl že o něm nic neví.
"Aha" opáčil jsem. Pak jsem si vzpomněl na silný pocit bezmoci po jeho odchodu. "Kam si ksakru zmizel?!" zařval jsem na něho.
,,Reito víš já-" "Hej Uruho!" přerušil ho Keiji který právě mířil k nám. ,,Počkej!" opáčil Uruha. "Pojď sem, dělej!"okřikl ho. ,,Já…už musim, ale-" ,,Jen běž" zamumlal jsem a nasedl do auta.
,, Reito, omlouvám se." Pohlédl na mě se smutkem v očích. ,,Hmm tak zase někdy" odsekl jsem, zabouchl dveře od auta, nastartoval a odjel. Plně jsem si uvědomoval že bych neměl řídit, když mám tak popito, ale v tu chvíli jsem to také plně ignoroval.
Díval jsem se do zpětného zrcátka a uvědomoval si, že to tak bude nejlepší. Jak pro mě tak pro něj. Měl teď nový život do kterého já evidentně nepatřím. A já ho z toho svého před lety definitivně vymazal a zapomněl na něho. Už nechci aby se mi do něj znova dostal a abych ho pak znova ztratil. Ne to jsem opravdu nechtěl, nejlepší bude na tohle krátké nepodstatné setkání zapomenout.
Jenže to nebylo tak jednoduché jak jsem si myslel. Nemohl jsem ho dostat z hlavy. Jeho čokoládové oči mi stále prosekávali myšlenky. A představoval jsem si jak hladím jeho medově hebké vlasy a až průsvitně bledou tvář.
Zaparkoval jsem před domem a vešel dovnitř. Byl jsem rád že už nebydlím s rodiči a našel si nový byt.. Ani jsem se nepřevlékl z obleku a šel jsem si lehnout. Ležel jsem tak v posteli ale nedokázal usnout. Jen jsem přemýšlel. Pomalu mi docházelo že jsem asi udělal chybu které budu později litovat. Asi po hodině marné snahy usnout jsem to konečně vzdal. Bylo něco po dvanácté. Tak nějak jsem přemýšlel jestli by ještě Uruha mohl být na večírku.
Rozhodl jsem se rychle. Na nic jsem nečekal a vyrazil ke dveřím. Šel jsem k autu a rozjel se zpátky k restauraci. Vyskočil jsem z auta a rozeběhl se ke vchodu. Nikde jsem ho neviděl. Rozhlédl jsem se. V první místnosti nebyl a tak jsem spěchal do druhé která vedla i na terasu. Tam také nebyl. Ani na terase nebyl. Ještě jsem čekal jestli nevyjde ze záchodů. Nic, takže už nejspíš odešel.
"Sakra" zaklel jsem. Nakonec na něj stejně budu muset zapomenout.
"Děje se něco pane?" zeptal se mě číšník, který právě uklízel stoly. Využil jsem toho a musel se zeptat. " No jen se chci zeptat jestli jste tu neviděl jednoho mladého muže.Je vysoký, má medové, dlouhé vlasy a hnědé oči. Jmenuje se Uruha" číšník chvíli přemýšlel a pak se na mě podíval. "Um, minuli jste se před chvilkou, je to asi deset minut, odsud odešel"oznámil.
Sakra to se může stát jenom mě! "Díky" zamumlal jsem a vystřelil k východu. Mohl jsem už jen doufat že se objeví na jiném večírku, což je docela možné jestliže je jeho otec právě Keiji. Zbylo mi aspoň kousek naděje toho že se dozvím jak to tenkrát vlastně byl. Proč že vlastně odešel. Marně jsem si nalhával že mi jde jen o tohle. Doopravdy se mi stýskalo po těch časech s ním. A chtěl bych aby se vrátili zpátky. Naivně jsem doufal že to tak znova může být.
Rozhodl jsem se že domů půjdu pěšky. Je to kousek a pro auto si můžu dojít ráno. Bylo úplné ticho. Moje kroky se rozléhali po celé ulici. A také bylo chladno. Kráčel jsem domů a doufal že konečně usnu. Ikdyž jsem se necítil ani trochu unavený.Byl jsem už skoro u domu, když jsem si všiml cizího auta. Stálo jen kousek od mého domu, ale když sem odjížděl tak tu nebylo. Přešel jsem k němu, měl stínová skla takže jsem nemohl nehlédnout dovnitř. Vypadalo draze. Patřilo mezi druh aut, které jsem si nikdy nemohl dovolit se svým platem. Radši jsem přemýšlel komu asi tak patří. Je možné že by…? Ne to asi ne. Možná si sousedi pořídili nové auto, napadlo mě. Docela by to sedělo, když vezmu v úvahu že vždy jezdili v takové rachotině a neustále si na to stěžovali. Jenže nemohl jsem se zbavit dojmu že není sousedů. Nějak mi nešlo do hlavy proč by
přijížděli tak pozdě.
Proklouzl jsem brankou, která vedla k mému domu. Pak jsem se zastavil. Přestal jsem dýchat, když jsem spatřil Uruhu. Stál tam čelem ke dveřím a čekal. Po chvilce to vzdal a otočil se. Na tváři se mu zjevil překvapený výraz, který pomalu přešel v sladký úsměv. ,,Reito" uvědomil jsem si že stále nedýchám a dochází mi dech.
"Ahoj" vydechl jsem "co tady děláš?" tuhle otázku používám nějak často, došlo mi.
No, přišel jsem tě navštívit" protáhl úsměv. Bože byl tak krásný kdaž se usmíval. Chvíli jsme se na sebe jen dívali. ,,Aha" zamumlal jsem nakonec.
"Chtěl jsem se ti omluvit" nic jsem neřekl a tak pokračoval. "nechtěl jsem odejít ale musel jsem"
"proč?"zamračil jsem se.
"To je složitý" povzdechl si "tak fajn" odsekl jsem a přešel ke dveřím.
"Počkej.." "Co?!" odemkl jsem a vešel dovnitř. Zamířil jsem do koupelny. Zaslechl jsem za sebou zaklapnutí dveří a kroky. "Nechoď za mnou!" okřikl jsem ho. "Tak mě nech ti to vysvětlit!" zastavil jsem se a otočil se k němu. "Dobře, do toho" kývl jsem na něj.
" Musel jsem odejít kvůli otci. To on pro nás přijel a přinutil nás odjet s ním pryč. Vůbec jsem nechtěl ale také jsem nemohl mamku nechat s ním jít samotnou." Já ale chtěl vědět ještě něco.
"A proč si mi to sakra neřekl?!" zařval jsem na něj. ,,Nic, žádnej vzkaz ani blbá zpráva, cokoliv!" v očích mě pálili slzy. Zamrkal jsem abych je rozehnal ale to nepomohlo. " Víš jak mi v tu chvíli bylo? Když jsem se od mých rodičů dozvěděl že jste odjeli. A když jsem pak přišel k vám domů a spatřil jen místnost s prázdnym nábytkem, což mě přesvědšilo. A když jsem se ti snažil dovolat tak mi bylo oznámeno že číslo, o kterém jsem věděl že je správné, prej neexistuje." Ztišil jsem hlas.
"Ví jak mi bylo? Já...miloval jsem tě" zašeptal jsem, vzápětí jsem zrudl jak ředkvička, když jsem si uvědomil co jsem právě vyřkl. Čekal jsem cokoliv, krom toho co právě udělal. Zvedl mi bradu a upřel na mě své pronikavé oči, neschopný slova.
Uhnul jsem pohledem a snažil se vzpamatovat. "Um, zapomeň na to. To už je minulost" zamumlal jsem a utřel si slzy, které se rozhodly stékat mi po tváři.
Vytrhl jsem se mu a pokračoval do koupelny. Chtěl jsem zabouchnout dveře, ale Uruha je stačil zachytit rukou. Zhluboka jsem se nadechl a nechal ho jít za mnou. To jsem však neměl dělat.Uruha mě otočil a přirazil ke zdi. Vytřeštilo jsem na něj oči a snažil jsem se vymanit z jeho sevření.
"Pusť mě!" dál jsem s ním zápasil, což bylo k ničemu. Jeho ruce mě pevně uvěznili u zdi, tak že jsem nebyl schopen pohybu. Zůstal jsem tedy stát a čekal co bude následoval.
"Promiň mi to" snažil jsem se vyhnout jeho pohledu. Jenže jeho čokoládové oči mě pohltili a já si tak mohl prohlédnout každičký kousek. "Promiň" řekl znova a poté se jeho rty přiblížili k těm mým. Oddálil jsem se od něho a narazil hlavou do zdi. Přiblížil se ještě blíž až se naše rty setkaly.
Zapřel jsem se rukama o jeho hruď a pokusil se ho odstrčit ale on se ani nepohnul.Vzdal jsem to a začal mu polibky oplácet. Jeho rty byly hebké jako samet.
Pak najednou své rty od těch mých odtrhl a prosebně se na mě podíval. Tentokrát jsem ho políbil já. Ani nezaváhal a přidal se ke mně. Jeho rty se vpíjeli do těch mých sladce jako med. Jazykem obkroužil konturu mých rtů a prozkoumával jejich každičký kousek. Ruce jsem položil na jeho ramena. Tentokrát ne proto abych ho odstrčil, ale abych si ho přitáhl blíž. Obejmul mě a rukou mi zajel pod košili. Vzdychl jsem, když jsem pocítil jeho jemné ruce na mé rozpálené kůži. Jazykem si dobýval cest do mých úst. Pootevřel jsem je a propletl svůj jazyk s tím jeho. Nějakou chvíli jsme se vášnivě líbali, sotva popadajíc dech.
Odtrhli jsme se od sebe a přidušeně se nadechovali. Točila se mi hlava.
Uruha se na mě podíval toužebným pohledem. Posadil jsem se na vanu a přitáhl si ho k sobě za kravatu. Znovu jsem ho políbil. Sedl si obkročmo přese mě a rty přejel po mé tváři až k uchu. "Chci tě" zavrněl mi do ucha a lehce ho skousl. Polibky pokračoval dále po mém krku.  Přejel jsem rukama po jeho hrudi a pamalu mu začal rozepínat knoflíčky na košili. Až jsem konečně došel k poslednímu a stáhl mu ji celou. On se zatím pustil nenasytnýma rukama do té mé. Skončila na zemi tak rychle, že jsem to sotva postřehl. Jeho rty se přesunuly na mou hruď, kterou začal zaplňovat jemnými polibky. Projížděli mnou vlny vzrušení. Byl jsem už nedočkavý a cítil jsem jak tvrdnu.
"Prosím" zakňučel jsem. Uruha zvedl hlavu a perverzně se na mě usmál. V očích se mu odráželo že by ze mě nejraději serval i zbytek oblečení. A přesně to také udělal. Během vteřiny se mé kalhoty i boxerky ocitli na zemi. K něm se za chvíli přidalo i jeho oblečení. Zbyla mu pouze kravata. Chtěl si jí sundat, ale já ho zarazil. Zazubil jsem se na něj a on se ušklíbl. "Fajn" zapředl a také se zazubil.
Využil jsem kravaty a přitáhl si ho k sobě, abych mohl olíznout jeho rty. Vzdychl jsem, když zavadil boky o mé mužství, které již bylo úplně napnuté. Zajiskřili mu oči a na tváři se mu rozšířil úsměv, který jsem mu oplácel prosebným pohledem. Brzy vyhověl mým prosbám. Lehce přes něj přejel prsty a vzal ho do ruky. Poté ode mě odtrhl rty a sklonil se dolů. Olízl jeho špičku a vzal ho du pusy. Začal pomalu přirážet hlavou po celé délce mé chlouby. Ruce  jsem zaril do vany, stále držíc jeho kravatu. Koupelnu začaly naplňovat mé hlasité vzdechy. Když to přišlo, prohnul jsem se v zádech a vylil se  Uruhovy do krku. Ten vstal a znova mě začal zahrnovat polibky, takže jsem mohl ochutnat sám sebe.
Jenže tohle Uruhovi nestačilo. "Můžu?" zašeptal mi do ucha. "J-jo" kníkl jsem stále vzrušeně, ale připraven. Obtočil jsem ruce kolem jeho těla. Uruha mi rostáhl nohy a nenásilně do mě vnikl. Můj výkřik se ztratil v jeho polibku. Zaryl jsem nehty do jeho zad a obrnil se proti tomul co bude následovat. Uruha setrval a  čekal až si na něj zvyknu.
Jenže nedokázal čekat moc dlouho a začal pomalu přirážet. Do těla mi vystřelovala ostrá bolest, přestože se snažil být jemný. Ovšem brzy ji nahradila slast a koupelna se začala naplňovat mými i Uruhovými výkřiky rozkoše. Přirážel stále rychleji až nabral svižné tempo. Ve společnou chvíli jsme vyvrcholili.
"Uru!" křikl jsem a obohatil Uruhovu hruď mým semenem. Zatímco on se vyprázdnil do mých útrob.
"Miluji tě" Špitl a společně jsme se svalili na zem. Leželi jsme jako jeden v obětí na studené podlaze koupelny. Ledové dlaždice chladili naše nahá, rozpálená těla. Chvíli jsme tam leželi a pak jsme se přesunuli do postele. Tam jsme celou akci opakovali. Jednou, dvykrát, třikrát...
Když jsme skončili, zůstali jsme jen tak ležet v náručí. Byl jsem k Uruhovy zády a on moje vlasy a krk zaplňoval polibky.
"Miluji tě" hlesl jsem.
"Hmm, já tebe taky" zabrblal mi do vlasů. "Vždycky jsem tě miloval"řekl o něco hlasitěji. Otočil jsem se a prohlížel si jeho tvář. "Vážně?" otázal jsem se.
"jo" usmál se. "jen jsem nikdy nevěděl jak ti to říct"
"hm, zvláštní" nemohl jsem tomu uvěřit. "přesně ten samý problém jsem měl já"
Pak jsme  začali vzpomínat a společně se smáli. Když jsem si něco uvědomil, smích mě přešel.
"Ale.. už mě nikdy neopustíš, že ne? Nesmíš mě t-" umlcěl má slova polibkem a usmal se. "Nikdy"
 


Comments

1 Suzuki "Takarai" Miu | 18. january 2011 at 21:08 | React

o__0
Toto... To je geniálně dokonalé!! Chudáček můj Reii, opuštěn Uruhou, ale jinak... D-O-K-O-N-A-L-O-S-T !!

2 Berry | Web | 19. january 2011 at 16:26 | React

Jééééhééé... *při slově erverzně ji chytnou divný myšlenky*
Ani nevíš, jaký máš štěstí, že na tebe nemám mail, ty jedna... xD

3 Viyutková | Web | 19. january 2011 at 17:52 | React

No Dai *-* to je skvělé :D Hlavně jsem se zasmála na tím jak si napsala že šel kouřit (cigaretu) xD to mě fakt dostalo :D a jelikož Uru kun je můj největší oblíbenec... dokonalý Yaoi ♥
Já bych tohle ve škole napsat nemohla .. nemohla bych se takhle soustředit..
Moc se mi to líbilo a dobrý nápad ;)

4 Vidle | Web | 21. january 2011 at 20:04 | React

[3]: Taky jí to chvíli trvalo...a navíc máme na CH,PŘ,a Z takovýho kreténe (Horáciuse III.) že mu tím může mlátit do hlavy ale on si ničeho nevšimne....viď Daii...x)

5 Kana Kaii ドモ | Web | 23. january 2011 at 14:14 | React

xPP Až teraz som to zbadala a toto je PERFEKTNÉ! xD Musíš napísať ďalšie a rýchlo x)

6 žencká | Web | 28. january 2011 at 18:06 | React

juuu pod dlouhýý době sem nebyla na tvym nlogu a kde de vzala tu se vzala povídka nyaaaaah!
*omdleala
krásný!!

7 Kuro-nii | Web | 4. february 2011 at 7:50 | React

AAAAA Mufineeee...xD tak jsem to konečně dočetla a to je naprosto perfektnííí...xD :D ani nevím co na t říct, zeačáku se mi zdálo že už jsem to četla, neměla jsi to na starém blogu...xD :D
no ale to je jedno je to prostě dokonale...xD jako všechko nuhu těším se na další všechny tvoje povídky takže honem sem s nima :D:D

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement